Tak to začalo ...

    Prvních 9 týdnů Sethi strávil se svojí maminkou Spice a pěti sourozenci. Společnost a podíl na jeho výchově ve věcech zlobení měla a jemu dělala „teta“ Zippy. Bylo to období, které by mu mohl každý závidět – jen si hrál, kousal, papal a spal. Prostě sen každého z nás. Celé toto období úžasně popsala na svých stránkách jeho lidská maminka Katka z chovatelské stanice Manwё (www.manwe.eu). A pak se to stalo ...! Jedno pondělní odpoledne se změnil nejen život našeho tehdy budoucího pejska, ale i náš. Došlo k našemu prvnímu setkání. Vzájemně jsme se polehoučku poznávali – oňufkávali jsme se, pokukávali po sobě, poštěkali jsme si a více jak mírně se okousávali a poškrábali – prostě klasická návštěva jako u tchýně (moje tchýnička mi jistě odpustí – je to totiž nestandardní tchýně – tak úžasný člověk se prostě jen tak nepotká). No, a protože jsme se do toho malého neposedy okamžitě zamilovali a jeho lidská maminka si řekla, že u nás mu bude dobře (a my se neustále snažíme, aby mu bylo opravdu MOOOOC dobře), a tak jsme si pro naši malou rezavou kuličku za pár dní přijeli zase, aby se stal naším přítelem, parťákem, prostě členem naší rodiny. A musíme pochválit - cestou autem do svého nového domova se zachoval jako správně vychované štěňátko … těsně před cílem se nám poblinkal.

    Ještě v ten den, co jsme si tu naši „chlupatici“ přivezli domů, se štěňátko pyšnilo jménem Assian. V jeho původním domově mu zkráceně říkali Siánku. Ale protože se nám zdálo (hlavně kvůli našim malým dětem) toto, i když hezké a zvláštní jméno, těžce vyslovitelné, rozhodli jsme se mu dát jméno jiné. Jelikož byl zvyklý na oslovení, začínající písmenem „S“, tak jsme zvolili jméno SETHI. Částečně i proto, že pánička je již odmala „úchyl“ na vše „egyptské“, ale také proto, že jsme se z vícera zdrojů dočetli, že první vyobrazení pejsků s „ridgem“ a zároveň „ohnutýma ušima“ je zachyceno právě na staroegyptských freskách v hrobce, jejíž stáři je odhadováno na 3500 až 4000 let př. n. l.