... a tak to pokračuje

    Je leden roku 2011. Už společně fungujeme jako jedna rodina-smečka dva měsíce. Vánoce uplynuly v klasické pohodě - Sethi zlikvidoval jen pár slaměných ozdob (musím však podotknout, že se specializoval pouze na hvězdičky; padlo jich necelých deset - víc jich totiž ani nebylo). Také se několikrát snažil zahryznout do šňůry s elektrickými svíčkami, ale bylo mu rázně vysvětleno, že svítící ridgeback by byl originální, ale že svítící stromeček je přece jen tradičnější.

    Mám pocit, že uplynulo šílené moře času, protože náš mazel vyrostl ze svých 9 kg na dosavadních 18 kg! Taky už jsme se stačili poměrně slušně zžít a zaběhnout si určitý režim (doslova zuby-nehty se snažíme, aby byl k obrazu našemu nežli Sethiho). Domnívali jsme se, že se dvěma malými dětmi se život dvou dospělých lidí mění v jízdu na horské dráze, ale ... to neznáte Sethiho! No prostě ... těžko se to popisuje, ale divoce avšak krásně žije.